Pohled z mámina šatínku

Mám hodně bot na podpatku, opravdu hodně. Jenže nosím asi tak troje z nich a ani jedny z těch tří párů nemají podobu černých lodiček s uzavřenou špičkou. Ale já takové našla, opravdu! Jediný problém byl, že se nacházely (a stále nachází) v mámině šatníku, z čehož vychází, že nejsou moje. Kéžby. Zkusila jsem si je a přišlo mi, že by se v nich dalo běhat klidně celý den, protože postavení podpatku  bylo zkrátka skvělé. Z toho všeho jsem tedy usoudila, že si podobné (ne-li stejné) musím sehnat taky.
A až je seženu, tak je už nikdy nesundám.
Tak jsem si k nim zkusila i něco obléct, taky z mámina šatníku. Znáte to, v mámině šatníku je pokaždé něco, co zrovna potřebujete, něco, co zrovna nemáte a nebo něco, co vám neskonale sluší a vy to prostě nemůžete sehnat.  Projela jsem tedy mámin šatník a našla tam krásné, bílé krajkované šaty se spodničkou. Působí jako noční košile a zároveň jako ty nejroztomilejší svatební šaty. A co se hodí k takové noční košili? Určitě kožená bunda (pokud zrovna nemáte náladu na něco přeslazeného), která z toho všeho sladkého a roztomilého, vytvoří outfit s nádechem rocku.  A to se mi líbí.
To všechno jsme doplnila jen rudou rtěnkou, která celý outfit podtrhla.

Šaty (Zara), Bunda (Trussardi Jeans), Boty (Kennel&Schmenger)